Juda (Ježíšův bratr)

Nezaměňovat se: Jidášem Iškariotským

Juda (případně Judas nebo Jidáš; řecky Ἰούδας) je podle Nového zákona jeden z Ježíšových bratrů (řecky ἀδελφοί, romanizováno: adelfoi, doslova „bratři“).^[1][2] Tradičně je označován za autora Judova listu, krátkého listu, který je počítán mezi sedm katolických listů Nového zákona – je řazen za Pavlovy listy a před knihu Zjevení – a křesťané jej považují za kanonický.^[3][4] Katolíci a východní pravoslavní křesťané se domnívají, že tento Juda je totožný s Judou Apoštolem a že Juda byl možná Ježíšovým bratrancem, ale ne doslova bratrem, nebo snad synem svatého Josefa z předchozího manželství.^[5]

Nový zákon

Viz též: Jakub Spravedlivý

Marek – Mk 6, 3 (Kral, ČEP) a Matouš – Mt 13, 55 (Kral, ČEP) píší, že lidé z Nazareta o Ježíšovi říkají: „Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?“. Někteří protestanti, včetně R. V. Taskera^[6] a D. Hilla,^[7] tyto bratry a sestry obecně spojují s údajem v Mt 1, 25 (Kral, ČEP), že Josef „ji nepoznal, dokud neporodila svého prvorozeného Syna“, a z toho plyne, že Josef a Marie měli poté obvyklé manželské vztahy. K. Beyer však upozorňuje, že řecké ἕως οὗ („dokud“) po záporu „často vůbec neimplikuje, co se stalo po dosažení hranice ,dokudʻ“.^[8]

Mnozí křesťané (římští katolíci, pravoslavní a někteří protestanti) věří, že „Ježíšovi bratři“ nejsou biologickými dětmi Marie, ale nevlastními bratry nebo bratranci, což je součástí učení o věčném panenství Marie.

Připisování jménu Juda

Judův list mu byl připsán na základě nadpisu „Juda, služebník Ježíše Krista a bratr Jakubův“ – Jud 1, 1 (Kral, ČEP), kde „bratr Jakubův“ je chápán jako bratr Jakuba, bratra Ježíšova.

Klement Alexandrijský, který žil asi v letech 150-215 n. l., ve svém díle „Komentáře k Judovu listu“ napsal, že Juda, autor Judova listu, byl synem Josefa a bratrem Páně (aniž by upřesnil, zda jde o syna Josefa z předchozího manželství nebo Josefa a Marie).

Juda, který napsal katolický list, bratr synů Josefových a velmi zbožný člověk, sice věděl o blízkém příbuzenství s Pánem, ale neřekl, že on sám je jeho bratrem. Co však řekl? „Juda, služebník Ježíše Krista“ – o něm jako o Pánu, ale „bratr Jakubův“. To je totiž pravda: byl to jeho bratr, (syn) Josefův.^[9]

Podle dochovaných zlomků díla Výklad výroků Páně apoštolského otce Papiáše z Hierapolisu, který žil asi v letech 70–163 n. l., by Marie, manželka Kleofáše nebo Alfea, měla být matkou Judy, Ježíšova bratra, kterého Papiáš ztotožňuje s Tadeášem:

Marie, manželka Kleofáše nebo Alfea, která byla matkou biskupa a apoštola Jakuba, Šimona a Tadeáše a jednoho Josefa... (Fragment X).^[10]

Salamínský biskup Epifanius ve svém díle Panarion (374–375 n. l.) napsal, že Josef se stal otcem Jakuba a jeho tří bratrů („Joses“, „Šimon“, „Juda“) a dvou sester („Salome“ a „Maria“) nebo („Salome“ a „Anna“),^[11] přičemž Jakub byl starším ze sourozenců. Jakub a jeho sourozenci nebyli Mariiny děti, ale Josefovy děti z předchozího manželství. Po smrti Josefovy první ženy, o mnoho let později, když mu bylo osmdesát let, „si vzal Marii (Ježíšovu matku)“.^[12][13]

Alternativní připisování

Jak „Judas“, tak „Juda“ jsou české překlady řeckého jména Ἰούδας, které bylo v 1. století velmi rozšířené. V průběhu let byla Judova identita zpochybňována a mezi biblisty přetrvávají nejasnosti. Není jasné, zda Juda, bratr Ježíšův, je také Juda, bratr Jakubův, nebo Juda Apoštol, syn Marie, matky Jakuba Menšího a Judy.

V některých seznamech Dvanácti je uveden apoštol Juda, ale v jiných ne. Je nazýván Juda Jakubův. Jméno „Juda Jakubův“, jak je uvedeno v Lk 6, 16 (Kral, ČEP), se někdy vykládá jako „Juda, bratr Jakubův“, ačkoli taková konstrukce běžně označuje vztah otce a syna. Jiné seznamy Dvanácti obsahují jméno Tadeáš, což může být přezdívka téhož apoštola. Jeho přezdívka mohla vzniknout kvůli podobnosti s Ježíšem nebo aby se zabránilo záměně Judy s Jidášem Iškariotským.14][15][16] Místní tradice z východní Sýrie ztotožňuje apoštola Judu s apoštolem Tomášem, známým také jako Juda Tomáš nebo Juda Didymus Tomáš, jak je znám ve Skutcích Tomášových a v Tomášově evangeliu (Tomáš znamená v aramejštině „dvojče“, stejně jako Didymus v řečtině).

Potomci

Hegesippos, křesťanský spisovatel z 2. století, zmiňuje Judovy potomky žijící za vlády Domiciána (81–96). Eusebius ve své knize Historia Ecclesiae (kniha III, kap. 19–20) uvádí:

Když však tentýž Domicián přikázal, aby byli Davidovi potomci vyvražděni, podle starobylé tradice někteří kacíři vznesli obvinění proti potomkům Judy (údajně bratra Spasitele podle těla) s odůvodněním, že pocházejí z Davidova rodu a jsou spřízněni se samotným Kristem. Hegesippos tyto skutečnosti líčí následujícími slovy.

„Z Pánovy rodiny žili ještě vnuci Judy, o němž se říká, že byl Pánovým bratrem podle těla.“

„Byly podány zprávy, že patří k rodu Davidovu a že je k císaři Domiciánovi přivedl Evocatus. Domicián se totiž obával Kristova příchodu, stejně jako se ho obával i Herodes. Zeptal se jich, zda jsou Davidovými potomky, a oni přiznali, že ano. Pak se jich zeptal, kolik mají majetku nebo kolik peněz vlastní. Oba mu odpověděli, že mají jen devět tisíc denárů, z nichž každému patřila polovina; a tento majetek se neskládal ze stříbra, ale z pozemku o rozloze pouhých třiceti devíti akrů, z něhož vybírali daně a živili se vlastní prací.“

Pak ukázali své ruce a předvedli tvrdost svých těl a necitelnost, která se na jejich rukou vytvořila neustálou prací jako důkaz jejich vlastní práce. A když se jich ptali na Krista a jeho království, jaké je a kde a kdy se objeví, odpověděli, že to není království časné ani pozemské, ale nebeské a andělské, které se objeví na konci světa, až přijde ve slávě soudit živé i mrtvé a dát každému podle jeho skutků. Když to Domicián uslyšel, nevynesl nad nimi rozsudek, ale opovrhl jimi jako bezvýznamnými, propustil je a dekretem ukončil pronásledování církve.

Když však byli propuštěni, řídili církve, protože byli svědky a také příbuznými Pána. A protože byl nastolen mír, žili až do Trajánovy doby. O těchto věcech vypráví Hegesippos.^[14]

Eusebius také vypráví (ve III. knize, kap. 32,5n.), že podstoupili mučednickou smrt za císaře Trajána.

Epifan ze Salaminy se ve svém Panarionu zmiňuje o jistém Judovi Kyriakovi, Judově pravnukovi, jako o posledním židovském biskupovi Jeruzaléma, který žil ještě po Bar Kochbově povstání.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jude, brother of Jesus na anglické Wikipedii.

Související články

• Jakub Spravedlivý
• Ježíšovi bratři
• Joses (Ježíšův bratr)
• Novozákonní lidé jménem Josef
• Šimon (Ježíšův bratr)

Externí odkazy

• Catholic Encyclopedia: The Brethren of the Lord (anglicky)
• New International Encyclopedia: Judas the Lord's Brother. 1915. vyd. Svazek 13. [s.l.]: Dodd, Mead and Company Dostupné online. S. 8–9. (angličtina) 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.